Švýcarsko 2023 (27. 9. -1. 10. 2023)
Kategorie : Nezařazené , Novinky
Je tomu právě týden, kdy jsme se vrátili ze zájezdu do Švýcarska. Chtěl jsem se s vámi podělit o zážitky už dříve, ale znáte to…
Byl to už třetí zájezd do Švýcarska, takže se dá téměř hovořit o tradici, ale tentokrát uplynula od poslední návštěvy dlouhá doba způsobená Covid-19. Organizaci akce zajišťovala téměř s ročním předstihem principálka Dana s ředitelkou České Školy Bez Hranic v Zurichu Janou Vaňkovou. Ta nám zajistila celkem tři představení – v Zurichu jedno pro ČŠBH a jedno pro Sokol Zurich a třetí v Ženevě. To třetí byla pro nás nová štace, při ní se Kašpárek dostal až do Francie, protože pronájem sálu na francouzské vsi v pohraničí vyšel výrazně levněji, nežli na švýcarské straně.. Příprava zájezdu se neobešla bez komplikací, když měsíc před odjezdem mám loutkovodička Věrka oznámila, že náš soubor opouští, že nestačí našemu tempu. Odvolat akci už nebylo možné a tak došlo i na mne. Pro účely zájezdu jsem musel spojit funkci technika, zvukaře a osvětlovače s vodičskou dohromady a postavit se na rampu. Celkem nás tedy vyjelo pět – vodiči Dana, Jana a já a hilfáci Jarda a Anička.
Cesta do Zurichu byla náročná. První představení bylo v 16.30 a to nás trochu svádělo, abychom si trochu přivstali a vyrazili ráno. Jenže pak jsem si uvědomil, že na dlouhé cestě se může stát ledacos a že s dodávkou, se kterou jsme cestovali, sotva udržíme časový průměr, se kterým naplánovaly cestu mapy.cz. Nakonec jsme se rozhodli vyrazit už před půlnocí a překonat vzdálenost v nočním provozu. Ukázalo se, že se všemi zastávkami a pauzami cesta trvala dobrých 11 hodin a tak nám zbyl čas na poklidnou stavbu scény, oběd i malý odpočinek.
Vystoupení se odehrálo ve školní budově ČŠBH v Öerlikonu kousek od nádraží, ve které jsme byli i ubytováni. Do nevelké třídy v suterénu se naše mobilní scéna sotva vešla. Navíc nás zaskočily podivné zásuvky, které používají švýcarské elektrické podniky – jak to, že jsme na ten problém nenarazili už dřív?
Nakonec scéna stála, osvětlení a zvuk běžely hladce a my jsme s údivem sledovali, jak přicházejí další a další návštěvníci. Nakonec jsem napočítal na fotografii 40 dětí a to nebyly ještě všechny v sále!
Dramaturgii zájezdu jsme postavili na dvou pohádkách z Černého lesa – osvědčený pár pohádek z pera Františka Langera, které do našeho repertoáru zavedla Líba Kašparová. Jednak jsou na vysoké jazykové úrovni a jednak je máme skvěle zažité po letním putování s letošní Kašpárek Tour. Obě představení proběhla hladce a publikum bylo báječné. Bylo znát, že porozumění textu nebylo úplně samozřejmé. V sále bylo téměř ticho přerušované smíchem, jen v okamžicích Kašpárkových vtípků. Nakonec ze sálu odcházelo spokojených 50 dětí s několika učitelkami a my měli krásný pocit dobře odvedené práce.
Další den jsme měli volno a tak jsme se vypravili do Zurichu, který někteří z nás ještě neviděli. Z Öerlikonu jsme popojeli dvě stanice z nedalekého nádraží a byli jsme v centru. Bylo krásné babí léto, město zalité sluncem a plné lidí.
Po prohlídce starého města jsme se vydali západním směrem po promenádě na břehu curyšského jezera. Lidé se koupali, opalovali na břehu a jezdili na plachetnicích jak v plném létě! Nakonec jsme skončili s naší hostitelkou v jedné cukrárně ve starém městě a vycházku zakončili stylově.
Druhý den nás na stejné scéně ve stejném sále čekalo vystoupení pro Sokol Zurich. Návštěvnost byla stejná, ne-li větší než předchozí den. Několik rodičů jsme již znali z dřívějších setkání v Öetzu. Jakmile představení skončilo, čekalo nás rychlé balení scény a závodní přesun do Ženevy vzdálené necelých 300 km. Kdesi za francouzskou hranicí nás čekal penzion, ale klíče od pokoje nám měla předat jak ve špionážním thrilleru spolupracovnice ČŠBH na švýcarské straně. Na místo předání jsme dorazili před půlnocí a pak strávili dlouhé minuty hledáním hotelu.¨
Poslední představení bylo naplánováno na 11 hodin dopoledne v tělocvičně místního kulturního domu (tak jsme si dovolil přeložit maison de communal). S pomocí místních rodičů jsme nanosili součásti naší scény do tělocvičny, vše postavili a zapojili a představení začalo.
Ve hře O čem král doma nevěděl vodím Kašpárka. Po replice “… tak pojďte taky, Vaše královská minulosti!” odcházíme s králem ze scény. Rutinní manévr se tentokrát odehrál jinak a já jsem najednou pocítil, že se Kašpárkovi nechce ze scény odejít. Nohy vcelku i odcházely, ale čepička se nepochopitelně zahákla rolničkou o rákosí a zůstávala v zorném poli diváků. Vrátil jsem se zpět a opakoval pohyb důrazněji. Nepomohlo. Vyslal jsem SOS Jardovi, který ale problém vůbec nepostřehl a tázavým pohledem se snažil pochopit, oč jej žádám. Ještě jeden neúspěšný pokus a pak Kašpárek rozhodným krokem odešel ze scény následovaný rákosím…
Po představení nám hlady kručelo a já chtěl vyzkoušet místní restauraci. Než jsem to dořekl, ženevská ředitelka ČŠBH Jana navrhla, abychom s nimi vyrazili na oběd do místní restaurace, která prý bude levnější a s větším výběrem… Jistěže jsme souhlasili!
Za chvíli jsme se ocitli v jakési průmyslové zóně, ve které byla rozsáhlá samoobslužná jídelna Panda Wok nabízející řadu pultů s všemožnými pokrmy od šneků, přes kraby, ústřice, chobotnice, hovězí, vepřové špízy, desítky příloh, zeleniny, ovoce a spoustou sladkostí, korunované čokoládovou fontánou. Vše podle hesla “Sněz co umíš”. Dost jsem litoval, že můj žaludek není zvyklejší na větší objemy a dovolil mi jen jeden talíř a zákusek…!
Máme radost, že jsme mohli reprezentovat Sokol Pražský v zahraničí a že jsme podpořili český jazyk mezi našimi krajany ve Švýcarsku a těšíme se, že za se vrátíme do Švýcarska do České školy bez hranic se hrou Sedm krkavců.
Protože se nám prosincová preiméra vydařila, a kulisy máme ještě připravené, rozhodli jsme se uspořádat dne 11. 1. 2023 reprízu. Doufáme, že se nám vydaří aspoň tak, jako premiéra.
