Kategorie archivu: Nezařazené

Šťastné a veselé!

Přejeme všem poklidné prožití vánočních svátků a hodně štěstí v novém roce!

Vánoční hvězda (16. prosince 2024)

Milí příznivci Loutkového divadla. Kašpárek si pro vás připravil vánoční představení s názvem Vánoční hvězda. Přiveďte děti a užijte si s námi vánoční atmosféru!
Těšíme se na vás v pondělí 16. 12. 2024 v 18.hodin.

Začarovaný Kašpárek (23. října 2024)

Milí příznivci Loutkového divadla. Kašpárek si pro vás připravil představení, ve kterém se to čarováním jen hemží. Jak Ježihlava Kašpárka začaruje, se přijďte přesvědčit na vlastní oči. Těšíme se na vás ve středu 23.10. v 18.hodin.

Svatováclavské slavnosti ve Vysoké u Mělníka

Svatováclavské slavnosti

Kašpárek a jeho divadlo se vydá 28. září do Vysoké u Mělníka na Svatováclavské slavnosti, které pořádá T. J.  Sokol Vysoká.

Přijďte se podívat na představení Dušička z vodníkova hrníčka a užít si bohatý program.

Váš Kašpárek

Obnovená premiera Dušička z vodníkova hrníčka (24. června 2024)

Vážení přátelé,

Srdečně Vás zveme na poslední představení před prázdninami.
Připravili jsme pro vás obnovenou premiéru představení.

Těšíme se na vás…

Kašpárek v Oetzu

oubor našeho divadla se v květnu zúčastnil jubilejního 50. setkání Sokolů v Oetzu. Obvyklý sportovní a turistický program jsme doplnili o představení Jak sokolští bratři k sestrám přišli. Scénka z pera Kateřiny Tučkové, kterou jsme sehráli v tamním komunitním sále mělo velký úspěch a diváci ocenili vtipný příběh i sokolskou tématiku.

Pražský Tajtrlík (23. března 2024)

Přehlídka loutkových divadel Pražský Tajtrlík se vydařila. Získali jsme ocenění a putovní sošku Tajtrlíka za dlouholetou činnost Kašpárka a cenu za režiji scénografii a výtvarné zpracování hry Sedm krkavců. Kašpárek potěšil malé i velké diváky a porota udělila nominaci na celostátní přehlídku loutkových divadel v Chrudimi hře O čem král doma nevěděl. Máme radost, že naše práce přináší radost nejen dětem ale i nám. (DK)

Sudetoněmecké muzeum (6. ledna 2024)

Myšlenka na vystoupení v Mnichově nás napadla hned v roce 2016 po prvním úspěšném zájezdu do Švýcarska do České školy bez hranic. Vůbec jsme netušili, jak dlouhá cesta k vystoupení povede. Mnichovská pobočka ČSBS zřejmě neměla vhodné prostory a i dostatečné fondy, ve zdejší pobočce Sokola byla situace podobná.
K obratu došlo až vloni na každoroční vzpomínkové akci v Öetzu, kde nám mnichovský bratr Jarda Verner navrhl oslovit Sudetoněmecké muzeum. Ukázalo se, že to byla skvělá myšlenka s výborným načasováním, protože na přelomu roku 2023/24 chystalo muzeum tématickou výstavu o českém loutkářství sestavenou ze sbírek manželů Anity a Hartmuta Naefeových. Jako doprovodné akce chystali dva workshopy a doplnění živou ukázkou loutkářské tradice se vysloveně nabízelo. Styčnou osobou byla pro nás Ricarda Wolf, se kterou principálka půl roku intenzivně připravovala představení.

Dana s Lukášem na forbíně

Museli jsme překonat řadu úskalí. Jedno z nich spočívalo v požadavku muzea na německojazyčné představení. Překlad hry do němčiny se ukázal jako menší problém. Nesmírně rychle si s ním poradila umělá inteligence, která obratem vytvořila zdařilý překlad. Potřeboval pouze malé korekce a překlady slovních hříček a přeřeknutí Kašpárka, bez kterých by příběh ztratil kouzlo.

Publikum německé verze

Zatímco českou verzi přestavení jsme chtěli realizovat s živou interpretací, kde všechny role mluví naživo sami herci, pro německou verzi se principálka rozhodla použít takzvanou dělenou interpretaci. Herci pouze vodí loutky a hlasy obstarávají mluviči, kteří přednášejí text z listu.
Tedy, cíl byl jasný, zbývalo jen najít herce, kteří s námi pojedou do Mnichova, nastudovat s nimi text se správným přízvukem a správným přednesem a hotovo! Na mne připadla role Prince, roli Krále získal hilfák Jarda Řeřicha, ale kde vzít Vodníka a Kašpárka? Principálka oslovila řadu přátel a známých jak z Čech, tak i Německa, ale bez úspěchu. Nakonec Vodník připadnul obětavému Jardovi Vernerovi z Mnichova a Kašpárek našel svého mluviče v Renatě Šíchové z Brodu n.T. To bylo řešení, které by před covidem nikomu ani na mysl nepřišlo! Chtít nastudovat hru se souborem na vzdálenost 450 km? Jenže covid mávnul proutkem a všichni umí s internetem a Teamsy.
Další výzvou, jak se dnes rádo říká, byla výslovnost. Obsah textu člověk brzy pochopí, ale kdo nám vysvětlí, s jakou intonací a výslovností věty číst? Obával jsem se, abychom nemluvili tou protektorátní němčinou s drnčivým R a vyslovováním každého slova zvlášť. Nakonec jsem dostal nápad a vytočil číslo PR oddělení Goethe institutu. Popsal jsem situaci a za chvíli jsem získal kontakt na rodilou mluvčí Therese, která zároveň umí i česky. Následující den, ve středu, jsem jí poslal text a v pátek mi vrátila celou hru načtenou do telefonu!
Začalo usilovné cvičení. Číst si německý text potichu je úplně jiný příběh, nežli přednášet nahlas. Najednou se ukázalo, že mluvidla jsou prostě naučená na některé slabiky a shluky písmen, zatímco jiné přes pysky nejdou… Problémy jsem neměl jen já. Také Jarda Řeřicha stále nemohl najít tu správnou polohu pro svou roli krále. Záviděli jsme Renatě jejího Kašpárka, který přišel na svět „na první dobrou“, jak říkají filmaři.
Zkoušky probíhaly u nás v obývacím pokoji, postavili jsme rodinné divadlo a před něj počítač se zapnutou kamerou. Kolem se sesedli přítomní mluviči a jelo se! Projevila se důkladná příprava a po dvou vzdálených zkouškách jsme bylo nastudováno.

Jarda vede forbínu před německou verzí

5. ledna přišel den odjezdu. Sbalili jsme divadlo, naložili soubor a vyrazili na Mnichov. Cesta proběhla hladce a pozdě večer jsme dorazili na hotel, který se nacházel pár set metrů od Sudetoněmeckého muzea. Budova muzea působí impozantně, čtyřpatrový objekt z bílého pískovce s moderní architekturou zaujal Lukášovo oko stavebníka.
Následující den ráno nás čekal velký sál se stovkou míst k sezení a vysokým podiem. Rychle jsme postavili scénu a usilovně začali cvičit forbínu, skvělý úvod, ve kterém Lukáš s heligonkou a loutkou Dr. Tyrše představuje historii Sokola, sokolských loutkových divadel a ještě stihne ukázat sokolský kroj, prapor a s dětmi zacvičit pár cviků.
První představení bylo pro Sokoly v češtině. Jarda Verner nás ujišťoval, že nebudeme na diváky v přesile. Prý rozeslal pozvánku nejméně 160ti kontaktům a že jich aspoň část dozajista přijde.
Nakonec jsme mu dali za pravdu, v sále se nám sešlo kolem 40 diváků. Představení skvěle vyšlo. Děti napjatě poslouchaly od začátku do konce. Zvláštní rozdíl ve srovnání s našimi sokolíčky, pro které je loutkové divadlo daleko rutinnějším zážitkem…
Německé představení bylo naplánováno na odpoledne. Napjatě jsme odhadovali počet diváků, protože její propagaci měla na starosti pouze Ricarda. Plná chodba před sálem nás opravdu překvapila. Nakonec jsme hráli pro více než 100 diváků. Na repliky nečekaně reagovalo i dospělé publikum a na závěr jsme se dočkali velkého aplauzu!

Děkovačka po německé verzi

Po představení jsme si šli prohlédnout loutkářskou expozici. Myslím, že rozsahem 1400 exponátů docela konkuruje loutkářskému muzeu v Chrudimi. Také stálá expozice muzea je pozoruhodná. Shrnuje artefakty ze všech 42 sudetských enkláv na území Československa. Jednotlivé oblasti mezi sebou příliš nekomunikovaly, takže se vyvíjely autonomně, s rozdílnou materiální kulturou, zvyky a dialekty. Všechny exponáty mají dvojjazyčné popisy, takže jsou přístupné i těm, kdo němčinou nevládnou. Pokud do Mnichova někdy zavítáte, rozhodně si tohle muzeum nenechte ujít.
Tím naše angažmá v Sudetoněmeckém muzeu skončilo. Při loučení jsme velice oceňovali skvělou organizaci a péči. Rozloučili jsme se s příslibem, že pokud dramaturgie muzea bude potřebovat opět loutkové představení, budeme velice rádi a přijedeme.

S loutkami v publiku

Dušička z vodníkova hrníčka (27. listopadu 2023)

Zveme Vás na představení Dušičky, tentokrát s premiérovým využitím nového osvětlení z grantů ČOS a SP!

Švýcarsko 2023 (27. 9. -1. 10. 2023)

Je tomu právě týden, kdy jsme se vrátili ze zájezdu do Švýcarska. Chtěl jsem se s vámi podělit o zážitky už dříve, ale znáte to…
Byl to už třetí zájezd do Švýcarska, takže se dá téměř hovořit o tradici, ale tentokrát uplynula od poslední návštěvy dlouhá doba způsobená Covid-19. Organizaci akce zajišťovala téměř s ročním předstihem principálka Dana s ředitelkou České Školy Bez Hranic v Zurichu Janou Vaňkovou. Ta nám zajistila celkem tři představení – v Zurichu jedno pro ČŠBH a jedno pro Sokol Zurich a třetí v Ženevě. To třetí byla pro nás nová štace, při ní se Kašpárek dostal až do Francie, protože pronájem sálu na francouzské vsi v pohraničí vyšel výrazně levněji, nežli na švýcarské straně.. Příprava zájezdu se neobešla bez komplikací, když měsíc před odjezdem mám loutkovodička Věrka oznámila, že náš soubor opouští, že nestačí našemu tempu. Odvolat akci už nebylo možné a tak došlo i na mne. Pro účely zájezdu jsem musel spojit funkci technika, zvukaře a osvětlovače s vodičskou dohromady a postavit se na rampu. Celkem nás tedy vyjelo pět – vodiči Dana, Jana a já a hilfáci Jarda a Anička.

Cesta do Zurichu byla náročná. První představení bylo v 16.30 a to nás trochu svádělo, abychom si trochu přivstali a vyrazili ráno. Jenže pak jsem si uvědomil, že na dlouhé cestě se může stát ledacos a že s dodávkou, se kterou jsme cestovali, sotva udržíme časový průměr, se kterým naplánovaly cestu mapy.cz. Nakonec jsme se rozhodli vyrazit už před půlnocí a překonat vzdálenost v nočním provozu. Ukázalo se, že se všemi zastávkami a pauzami cesta trvala dobrých 11 hodin a tak nám zbyl čas na poklidnou stavbu scény, oběd i malý odpočinek.

Vystoupení se odehrálo ve školní budově ČŠBH v Öerlikonu kousek od nádraží, ve které jsme byli i ubytováni. Do nevelké třídy v suterénu se naše mobilní scéna sotva vešla. Navíc nás zaskočily podivné zásuvky, které používají švýcarské elektrické podniky – jak to, že jsme na ten problém nenarazili už dřív?
Nakonec scéna stála, osvětlení a zvuk běžely hladce a my jsme s údivem sledovali, jak přicházejí další a další návštěvníci. Nakonec jsem napočítal na fotografii 40 dětí a to nebyly ještě všechny v sále!
Dramaturgii zájezdu jsme postavili na dvou pohádkách z Černého lesa – osvědčený pár pohádek z pera Františka Langera, které do našeho repertoáru zavedla Líba Kašparová. Jednak jsou na vysoké jazykové úrovni a jednak je máme skvěle zažité po letním putování s letošní Kašpárek Tour. Obě představení proběhla hladce a publikum bylo báječné. Bylo znát, že porozumění textu nebylo úplně samozřejmé. V sále bylo téměř ticho přerušované smíchem, jen v okamžicích Kašpárkových vtípků. Nakonec ze sálu odcházelo spokojených 50 dětí s několika učitelkami a my měli krásný pocit dobře odvedené práce.

Další den jsme měli volno a tak jsme se vypravili do Zurichu, který někteří z nás ještě neviděli. Z Öerlikonu jsme popojeli dvě stanice z nedalekého nádraží a byli jsme v centru. Bylo krásné babí léto, město zalité sluncem a plné lidí.

Po prohlídce starého města jsme se vydali západním směrem po promenádě na břehu curyšského jezera. Lidé se koupali, opalovali na břehu a jezdili na plachetnicích jak v plném létě! Nakonec jsme skončili s naší hostitelkou v jedné cukrárně ve starém městě a vycházku zakončili stylově.

Druhý den nás na stejné scéně ve stejném sále čekalo vystoupení pro Sokol Zurich. Návštěvnost byla stejná, ne-li větší než předchozí den. Několik rodičů jsme již znali z dřívějších setkání v Öetzu. Jakmile představení skončilo, čekalo nás rychlé balení scény a závodní přesun do Ženevy vzdálené necelých 300 km. Kdesi za francouzskou hranicí nás čekal penzion, ale klíče od pokoje nám měla předat jak ve špionážním thrilleru spolupracovnice ČŠBH na švýcarské straně. Na místo předání jsme dorazili před půlnocí a pak strávili dlouhé minuty hledáním hotelu.¨
Poslední představení bylo naplánováno na 11 hodin dopoledne v tělocvičně místního kulturního domu (tak jsme si dovolil přeložit maison de communal). S pomocí místních rodičů jsme nanosili součásti naší scény do tělocvičny, vše postavili a zapojili a představení začalo.

Ve hře O čem král doma nevěděl vodím Kašpárka. Po replice “… tak pojďte taky, Vaše královská minulosti!” odcházíme s králem ze scény. Rutinní manévr se tentokrát odehrál jinak a já jsem najednou pocítil, že se Kašpárkovi nechce ze scény odejít. Nohy vcelku i odcházely, ale čepička se nepochopitelně zahákla rolničkou o rákosí a zůstávala v zorném poli diváků. Vrátil jsem se zpět a opakoval pohyb důrazněji. Nepomohlo. Vyslal jsem SOS Jardovi, který ale problém vůbec nepostřehl a tázavým pohledem se snažil pochopit, oč jej žádám. Ještě jeden neúspěšný pokus a pak Kašpárek rozhodným krokem odešel ze scény následovaný rákosím…

Po představení nám hlady kručelo a já chtěl vyzkoušet místní restauraci. Než jsem to dořekl, ženevská ředitelka ČŠBH Jana navrhla, abychom s nimi vyrazili na oběd do místní restaurace, která prý bude levnější a s větším výběrem… Jistěže jsme souhlasili!
Za chvíli jsme se ocitli v jakési průmyslové zóně, ve které byla rozsáhlá samoobslužná jídelna Panda Wok nabízející řadu pultů s všemožnými pokrmy od šneků, přes kraby, ústřice, chobotnice, hovězí, vepřové špízy, desítky příloh, zeleniny, ovoce a spoustou sladkostí, korunované čokoládovou fontánou. Vše podle hesla “Sněz co umíš”. Dost jsem litoval, že můj žaludek není zvyklejší na větší objemy a dovolil mi jen jeden talíř a zákusek…!

Máme radost, že jsme mohli reprezentovat Sokol Pražský v zahraničí a že jsme podpořili český jazyk mezi našimi krajany ve Švýcarsku a těšíme se, že za se vrátíme do Švýcarska do České školy bez hranic se hrou Sedm krkavců.