Kašpárek TOUR 2018: Dva dny poté
Kategorie : Novinky
Tak nám skončila Kašpárek Tour… A úspěšně!
…, že nevíte, co to je? Ode všeho něco. Trochu cestování, trochu kočování, hodně divadla, hodně legrace, trochu ponorky… A to všechno první prázdninový týden. Tři loutkářské rodiny se seberou a vydají se na několikadenní šňůru představení, které si předtím dojednaly.
Letos bylo tour hodně poznamenané Všesokolským sletem. V pondělí jsme zahráli na Kampě dvě představení „O čem král doma nevěděl“ a hned zabalili pimprlata a vyrazili jsme s Jiříčkem k Lukášovi na faru pro zbytek jeho rodiny. Ráno jsme společně zamířili opět do Jižních Čech, nejdříve do Telče, kde jsme zažili vloni velký úspěch. Tam se k nám připojila Petrova rodina a byli jsme kompletní. V Panském Dvoře jsme měli v plánu zahrát jedno představení Rusalky a Kašpárka v úterý a hned navázat dvěmi reprízami Zlatého srdce ve středu.
Odpolední představení Rusalky a Kašpárka před plným hledištěm jsme odehráli v solidní kvalitě, ale ukázalo se, že tištěné programy shrnující syžet pohádky nestačí. Rodiče dětem děj nestačily přečíst a tak jsme cítili, že se obecenstvo v příběhu moc neorientuje. Rozhodli jsme se pro příště nachystat forbínu, na které před každým jednáním děti připravíme…
Večer jsme strávili s hostitelkou testováním Lukášova nového grilu a zkoumáním, které potraviny je možné připálením vylepšit.
Publikum v Telči
Následující den jsme dětem ukázali dvě představení Zlatého srdce. Ideové poselství o tom, že „… kdo domov má a mámu, nemusí jít hledat štěstí do cizího krámu…“ a že nejlepší prezident je Jíra jsme úspěšně divákům předali, příběh jsme odehráli na stoletém Alšově rodinném divadle a přespali ještě jednu noc, abychom si ráno mohli vychutnat prohlídku Telče.
Herci v akci
Poté jsme přejeli na další štaci do Strmilova. Byli jsme plni nejistoty, jak představení dopadne, protože týlové zabezpečení zde bylo nulové. Pouze jsme v květnu domluvili s místostarostkou, že můžeme vystoupit na náměstí pod širým nebem, protože právě v tomto termínu jsou všichni z obce na dovolené. Jediné, co pro nás mohli udělat, byla propagace a vylepení plakátů. Tedy…, s plakáty šetřili. Nejprve jsme mysleli, že se prostě stala nějaká chyba a žádný nevylepili, ale později jsme dva plakátky našli na obecním úřadě. Naštěstí byla akce vyhlášena městským rozhlasem a tak se před kostelem ve čtyři hodiny shromáždila spousta dětí s rodiči. Celou dobu se nad námi černala mračna a tak ve finále, když jsme zpívali Sokolskou hymnu: „6. července na Strahovských hradbách“, začaly z nebe padat velké kapky. Hystericky jsme sbalili divadlo a zjistili, že se žádný déšť ve Strmilově konat nebude a že spěch byl zbytečný.
Hrát na náměstí přináší různá rizika…
V klidu jsme se mohli přesunout do Světců, kde nás čekala dvě představení – napřed Zlaté srdce, pak Rusalka. Místní obecní hostinec se pyšní neuvěřitelnou výmalbou místního umělce, který se kdysi dal inspirovat Národním divadlem, Mikolášem Alšem a Františkem Ženíškem.
Ale to byl program páteční. Ráno jsme postavili obě divadla v naději, že stihneme ještě rychlou zkoušku, ale museli jsme sál uvolnit místní schůzi o odpadech. Poté, co schůze skončila, publikum v sále se zcela vyměnilo a my mohli odehrát Zlaté srdce. Po celou dobu představení, ve kterém já na straně scény přednáším hlasy Čerta a Kašpárka, jsem se snažil přimět blonďatého chlapce s chytrým výrazem, že není správné, aby stál přímo před portálem a díval se do scény téte-a-téte (tedy zoči-voči, jak se říká na Slovensku).
Vždycky na můj pokyn, (…poté gesto, později domluvu) zareagoval, posadil se na zem, ale vzápětí se opět postavil a šel se podívat zblízka. Cosi na mne posunkoval, ale nechápal jsme přesně. Snad, že z té první řady špatně vidí… Několikrát jsem kvůli němu málem vypadl z role, ale naštěstí jsem se stačil včas v textu najít…
Rusalku jsme hráli až v osm hodin večer. Bylo to naše nejzdařilejší představení. Všechna úskalí děje, všechny efekty včetně atomového hřibu z kalafuny při příchodu čerta klaply na 100%. Dymny fukač Jiříček (tuhle přezdívku si vysloužil při premiéře Rusalky ve Slovinsku), dokázal efekt zopakovat dokonce 4x!
Nejvíc mne potěšilo, když mi po představení jeden z rodičů prozradil, že jeho čtyřleté dítě vidělo Zlaté srdce i Rusalku, ale že Rusalka pro něj byla zajímavější a zábavnější. Právě pro onu úžasnou Dvořákovu hudbu, která dokáže předat emoce i když slovům nemusí být právě rozumět…
Sál ve Světcích konkuroval Národnímu divadlu
A tak skončil Kašpárek Tour 2018… Ale neskládáme ruce v klín (jako Jíra v naší pohádce…) Již jsme domluvili další vystoupení v Telči a doufejme, že se podaří zařadit naše představení do letního programu ve Slavonicích. Také jsme získali první kontakt na akci Václava Koubka ve Vesnickém hudebním klubu v Chotěmicích, takže nezbývá než zvolat: „Ať žije Kašpárek Tour 2019“!
